Filipíny

Publikováno: 04.04, 2012    Téma: Články čtenářů

Cestopis Filipíny - I

Filipíny. Znáte hodně lidí, kteří byli na Filipínách? Já moc ne. Ačkoliv při pohledu na mapu světa se zdá, že leží jen „kousek“ za Thajskem, jsou Filipíny alespoň pro Čechy dosud jen málo objevená země. Přitom mají Filipíny cestovatelům hodně co nabídnout. Pokud byste se tam rádi podívali, nabízíme Vám jako inspiraci deník Terezy Malotové, která se na Filipíny vypravila se svým manželem a dvěma kamarády a které tímto děkujeme za její svolení s otištěním jejího deníku na našem webu. Pokud byste si chtěli přečíst o dalších zajímavých cestách, které Tereza absolvovala, navštivte její stránky http://www.tereza-cestovani.estranky.cz.  Z jejího webu jsou i fotky, které u tohoto článku otiskujeme. Deník jsme kvůli rozsahu rozdělili na dva samostatné články.

Filipíny

  Cestu na Filipíny jsme podnikli společně s kamarády Janou a Michalem a nebýt jich, nejspíš by žádná cesta nebyla...nápad někam vyrazit vznikl v listopadu na návštěvě u nich v Bezděkově, kde jsem byla sama bez Lu. Využili jsme jeho nepřítomnosti a vymysleli plán, že na Silvestra vyrazíme někam pryč.
   Lu už po návratu z Jordánska tvrdil, že dorajzoval takže jsme museli vyvinout malý nátlak, ale povedlo se. Tak už jen zbývalo vybrat kam poletíme.  Podmínkou bylo, aby to byla destinace "cestovací" a ne "koupácká", aby se ale dalo být den až dva u moře, aby tam bylo teplo, aby J+M sehnali letenky za rozumnou cenu a abysme tam já + Lu ještě nebyli...Původně jsme chtěli na Jávu a Bali, ale tam je teď odbobí dešťů, jestě se nám líbil Laos, ale ten je bez koupání, tak vyhrály Filipíny.

     Vstali jsme v 5.00 a vyrazili na letiště, auto bylo vymrzlé a na teploměru - 9 stupňů, rychle pryč odsud. Zaparkovali jsme u APC a co nejrychleji přeběhli na terminál 2, kde byla obrovská fronta na odbavení. Poprosila jsem a odbavili nás na nějaké extra přepážce bez čekání. Říkali, že je to dneska hrůza, že už museli volat policii na předbíhající Vietnamce, kterých tam byla opravdu spousta.
    Jediná možnost, jak se dostat do Manily přímo z Evropy bez dalšího přestupu je letět s KLM z Amsterdamu,  této možnosti jsme na cestě tam využili. V 7.00 jsme nasedli do Airbusu 319 ČSA a s hodinovým zpožděním jsme přistáli v Amsterdamu.
    Do odletu jsme měli asi 5 hodin, šli jsme se nahlásit na stand by. Situace ohledně volných míst nebyla moc dobrá, takže jsem pro jistotu měla ještě letenky AMS - ICN (Soul) - MNL, kdyby nás nevzali. Celkově byl let o 5 lidí over a ještě 11 stand by. Dopadlo  to dobře, economy byla plná do posledního místa, ale business byl skoro prázdný. Nicméně my jsme seděli v economy, ale byli jsme rádi,  že letíme. Let trval 12 hod a 2 minuty a letělo se Boeingem 777 pro asi 380 lidí.
   V letadle byli většinou Filipínci, jen málo turistů. Startovali jsme ve 14.20 a během cesty nás čekala oslava Nového roku, která se na palubě letadla konala při vstupu do mongolského vzdušného prostoru. Měli připravené šampaňské a na obrazovkách hrál klip Happy New Year. Dle věkového složení stevardů bylo vidět, že většina z nich má tuto linku za odměnu..., pravidla jsou asi všude stejná.
      Let byl příjemný, pořád bylo hodně dobrého jídla, včetně sendvičů, polívky, sušenek a čokolád.

Manila

   V 9.30 místního času jsme přistáli v Manile (posun +7 hod).   Měli jsme půl dne náskoku před J+M, kteří přiletěli až večer ve 22.30.
   Měli jsme za úkol sehnat letenky na Palawan s odletem 2.1. Shuttle  busem jsme přejeli z mezinárodního terminálu na terminál 3, kde sídlí společnosti Air Philipines a Cebu pacific, u nich jsme chtěli koupit letenku. Terminál 2, který jsme cestou minuli, patří Philipine airlines. Nejlevněji vyšly letenky u Air Philipines, odlet 2.1. v 8.00 a návrat 7.1. v 15.15 odlet z Palawanu, cena letenky byla cca 2500 Kč zpáteční.
   Přepočet měny: 1 peso = 0.41 koruny
    Potom následovalo ubytování. Chtěli jsme do čtvrti Malate, s J+M jsme měli domluvený hotel  Ermita nebo Mabini. Cestou nás ale taxikář vzal do Carltonu, ten se nám zdál drahý,  za 1900 peso a pak do Park Bed and breakfast, ten byl nově postavený,  za 1700 se snídaní,  tak jsme ho vzali.
   Hned jsme taxikem vyrazili do centra.  Nechali jsme se vysadit u Rizal parku, v malém nákupním centru jsme se stavili na jídlo, všude nám přáli Happy New Year.
   Prošli jsme centrum, Rizal park, který byl přeplněný lidmi, kteří jen tak posedávali nebo hráli  badminton. Dále promenádu u moře, kde se děti koupaly ve špinavé vodě. Všude plno ozdobených vánočních stromků.
   Na křižovatce se k nám připletli dva malí kluci, jeden se snažil na Lubošovi vyžebrat peníze a ten druhý se neprojevoval, jen se pořád motal kolem mě. Měl na sobě volné černé triko, za chvíli jsem cítila, jak mě něco šimrá kolem přední kapsy u kraťasů. Chlapeček měl ruku vyndanou z rukávu, pod trikem a zkoumal, co by mohl ukrást. Nemám ve zvyku mlátit děti, ale instinktivně jsem mu napálila takovou ránu pěstí, že mě ještě asi 10 minut brněly klouby.
   Poté následovala projížďka na koni. Řidič ji nabízel za 50, to se nám zdálo dobrý. Jeli jsme necelou hodinu centrem, čínskou čtvrtí, viděli jsme poštu,  kostely. Při placení se řidič začal vykrucovat, že myslel 50 dolarů. To jsme mu odmítli dát a nakonec nechtěl ani těch 50 peso a tvářil se hrozně ukřivděně.
   Pěšky jsme obešli Intramuros, už se začínalo stmívat, takže nejvyšší čas jít zpět. Zase jsme šli kolem moře, dali jsem si jídlo a měli v plánu to pěšky dotáhnout až do hotelu. Nakonec jsme si stejně vzali taxíka, bylo to ještě dost daleko. Poznatek z Manily:  taxikáři moc neznají cestu, je potřeba jim radit. Taxametry moc nepoužívají, je potřeba si předem dohodnout cenu.
   Asi ve 21.00 jsme přijeli ho hotelu a čekali jsme na J+M. Domluvili jsme s taxikářem, který nás přivezl, že na ně počká ne letišti a přiveze je k nám. Původně jsme byli s J+M dohodnutí, že se sejdeme v Ermitě. Poslali jsme jim sms, že je změna hotelu, ale nepřišla nám doručenka. Tak jsme měli trochu strach, aby J+M nejeli do Ermity, potřebovali jsme se během noci sejít,  protože oni nevěděli, že už v 8.00 letíme na Palawan. Taxikář měl ceduli s jejich jmény, přesto se  ale na  letišti minuli a J+M vyrazili do Ermity. Naštěstí ji taxikář nemohl najít, tak M psal sms,  jestli tam jsme, tak se pak taxikář po telefonu domluvil s naší recepcí a přivezl J+M k nám.
    Ještě jsme si sedli do restaurace na pivo a spát šli kolem 3.00.

Palawan

   Dnešní noc byla poměrně krátká, takže jsme byli ráno na snídani všichni dost zničení,  já asi nejvíc. Dali jsme si vajíčka a kafe, to nás trochu postavilo na nohy. Taxik,  kterého jsme si večer dohodli nepřijel, tak jsme na ulici zastavili jiného a asi za 20  min jsme byli na letišti, na terminálu 2, letěli jsme letadlem Philipines airlines.
   Ještě nám zbylo trochu času do odletu v 8.00, dali jsme si další kafe a za chvíli už jsme letěli Airbusem 330 - 300 na Palawan. Let trval asi 1 hod a 15 min, nebylo plno. Původně jsme seděli na prostřední čtyřsedačce, ale pak se mi podařilo sehnat okno u nouzového východu, sice jsem musela mít trošku zakloněnou hlavu, abych viděla ven, ale  lepší než nic.
   Občerstvení bylo jednoduché, jen oříšky, voda, kafe, čaj. Tak jsem většinu času sledovala cestu z okénka, pod námi v mracích prosvítaly miniaturní ostrovy a tyrkysové moře.
   Letiště v Puerto Princesa je malé, celkem jsem se divila, že tam může přistát Airbus 330. Příletová hala vypadala jako nějaký sklad, je to tam celé v rekonstrukci.
   Vzali jsme si tricykl, který nás odvezl do restaurace na jídlo a začali jsme vymýšlet dopravu dál na sever, prozatím do Sabangu k podzemní řece, do parku Puerto Princesa Subterranean River National Park. Pořád se nám nabízeli s vanem na celou dobu, včetně El Nida a cesty zpět, to jsme ale nechtěli. Takže jsme nakonec domluvili cestu za 2000 peso jen do Sabangu.
   Cesta trvala asi 2 hodiny, zpočátku po asfaltu, později terénem. Nerozuměli jsme systému stavby silnic. Část cesty je v původním stavu, pak je najednou kus cesty z betonových panelů, ale jen v jednou směru. Pak zase původní stav a panely zase v opačném směru. Asi v půlce cesty do Sabangu jsou nádherné růžové veřejné WC, hezčí než všechny domy okolo.
     Asi v 16.00 jsme přijeli do přístavu v Sabangu,  Lu nasedl s místním na motorku a jel se podívat na ubytování. Přijel nadšený z pěkných a levných chatek za 800 peso se snídaní, u moře.  Byly to chatky Dab Dab, celé ze dřeva, místo oken sítě, umístěné v zelené zahradě, u chatky jezírko. Měli jsme chatku pro 4, se dvěma samostatnýma pokojema a dvěma  koupelnama. Po krátkém odpočinku jsme šli na procházku po pláži, prohlédli jsme ostatní možnosti ubytování a konstatovali,  že Dab Dab jsou asi nejhezčí. Ještě tam byly zděné chatky s bazénem, ale za 4000 peso.
    Na večeři jsme se vrátili do Dab Dabu a dali jsme si dobré jídlo. Foukal silný vitr, ze stromů padaly kokosáky, M jeden z nich rozřízl a dali jsme si drink. Spát jsme šli brzo, kolem  19.30. V noci nás budil vítr a kokosáky padající na střechu chatky.

Sabang

   Dneska jsme se vzbudili po 13-ti hodinovém spánku a šli jsme na snídani. Měla být v ceně, ale ukázalo se, že místní obsluha moc nerozumí anglicky, takže nám nakonec dali 1+1 zdarma.
    Potom jsme se vydali na trek k podzemní řece. Byla možnost, jet cestu tam na lodi a zpátky pěšky, ale byly to asi 4 km, tak jsme šli pěšky obě cesty. Byla to příjemná procházka džunglí, vlhkost vzduchu snad 100 procent, takže jsme byli naprosto zlití potem. Cestou řvaly opice a asi po hodině cesty jsme přišli k rozcestníku na Monkey trail a Jungle trail. Museli jsme se zapsat do knihy návštěvníků, poradili nám, že máme jít cestu tam po Monkey, kvůli odlivu, část cesty se šla po pláži a zpátky po Jungle.
  Monkey cesta byla pěkná, část po pláži,  odliv už nebyl moc velký, museli jsme přelézat přes skálu, kde jsem měla smůlu na vlnu a šla zbytek cesty v mokrých teniskách.
    Na odpočivadle jsme si dali svačinu ve společnosti opic a varanů.
  Ke stanovišti loděk do podzemní řeky jsme přišli ve 12.30 a zrovna měli polední pauzu, tak jsme museli počkat do 13.00 na rozjezd lodí,  výlet trval asi hodinu. Průvodce během jízdy říkal informace o řece a nasvěcoval baterkou jednotlivé krápníky a vápencové  útvary. Projížďka byla příjemná, v jeskyni byla spousta netopýrů.
   Zpáteční cestu jsme šli po Jungle trail, ta vedla pralesem, poslední kus cesty do Sabangu jsme šli stejnou cestou jako ráno. Na rozcestníku jsme se zase museli nahlásit, že park opouštíme. Stejně v tom ale museli mít chaos, protože kdybysme přišli pěšky a odjeli lodí, neměli by jak to zjistit.
   Na pobyt v Sabangu je dobré se vybavit baterkou, protože elektrika tam jde jen od 17.30 do  21.30, některé hospody mají generátor i na pozdější provoz.
   Večeři jsme si dali na pláži cestou z výletu a pak jsme  šli do chatičky a hráli jsme scrabble. Asi ve 21.30 došlo  pivo, tak jsme se přesunuli do vesničky do restaurace, kde jsme byli zpočátku jediní hosté. Naštěstí měli elektriku, ale asi ve 22.30 jim došla nafta na výrobu, tak byla tma, jen svíčky.
   V průběhu večera jsme se dali do hovoru s místním studentem, který měl nalakované nehty. Tahali jsme z něho informace o Palawanu a Filipínách, ale občas jsme pochybovali o tom, že má pravdu.
    Spát jsme šli kolem půlnoci.

El Nido

   Dnešní budíček byl v 7.45, sbalili jsme věci a po snídani jsme vyrazili na cestu do El Nida. Večer se nám podařilo usmlouvat cenu 6000 peso, z původních 14 000 to byl úspěch. Vyjeli jsme v 9.30 a do El Nida jsme s krátkou zastávkou na oběd dorazili v 16.00. Na oběd jsme se zastavili v Roxas, v místní restauraci, jídlo nebylo moc dobré, ale na zahnání hladu to stačilo. Potkali jsme tam holku a kluka, kteří s námi přiletěli z Amsterdamu.
   V Sabangu nás upozorňovali, že do El Nida je nutné přijet co nejdříve nebo bude obsazené ubytování, jejich radě jsme nepřikládali důležitost. Minivan nás vysadil u hotelu Four seasons a hned jsme se vydali k pláži hledat chatky na přespání. Bohužel bylo všechno plné nebo měli jen jednu chatku, takže jsme se vrátili k hotelu Four seasons, kde nám nabízeli pokoj pro 4 za 2000 peso se snídaní. Vzali jsme to na jednu noc s tím, že večer ještě jednou obejdeme chatky a domluvíme si něco na další den.
    Po sprše ve studené vodě jsme vyrazili do centra obhlédnout situaci. Měli jsme v plánu domluvit si dva jednodenní výlety po ostrovech kolem El Nida (park Bacuit Archipelago).
   Potřebovali jsme vyměnit peníze, v průvodci píšou, že je to v El Nidu obtížné. Je pravda, že tam není banka ani bankomat, ale v Art Café měli mnohem výhodnější kurz za euro než v Manile (kurz za USD byl horší).
   Před Art Café jsme se potkali s Veronikou a Honzou, kteří už měli návštěvu El Nida za sebou, vyměnili jsme si cestovatelské zkušenosti. Poradili nám hospodu s výborným jídlem.
   Po výměně peněz jsme šli do Tuba-tours (www.tuba-tours.com) zajistit výlet na další den. Majitelem je sympatický 32-letý Rhoderick, na upoutávce má klasickou nabídku výletů A,B,C,D jako ostatní cestovky. Chtěli jsme na další den výlet A a potom C nebo B. Když jsme začali domlouvat cenu na výlet A, jen tak jsem plácla, jestli by se nedalo na některém z ostrovů přespat. Rhoderick se dotazu hned chytil a nabídl nám za super cenu výlet s přespáním na Minilocu na pláži u Secret lagoon (4500 peso za loď včetně 2 obědů, 1 večeře a 1 snídaně).
   Večeře byla výborná, ryba s bramborovou kaší, pivo. Pivo nosí pánům v láhvi a dámám se skleničkou.
   Všude na Filipínách jsou úsporné žárovky.

El Nido

   Na cestu jsme se vydali v 9.30. U Rhodericka v kanceláři jsme si nechali batohy a na loď jsme si vzali jen věci, které jsme potřebovali na výlet. Jeli jsme katamaránem, společně s Rhoderickem a ještě jedním pomocníkem, kterému Rhoderick říkal Monkey, protože měl hrb na zádech.
   Poté následoval nádherný výlet po ostrovech, těžko se to popisuje, to se musí vidět.
   Cestou jsme viděli jeden resort a taky komplex, kde dříve byla soutěž o přežití a teď se údajně zase nějaká chystá.
   Nejprve jsme zastavili na šnorchlování u korálového útesu, dostali jsme šnorchl a ploutve a asi hodinu jsme se kochali překrásným podmořským životem. Potom jsme jeli na další ostrov na koupání. Během mých cest už jsem byla na spoustě pláží, ale tohle koupání hodnotím jako nejlepší. Liduprázdné ostrovy s nádhernou teplou tyrkysovou vodou, bílý písek, prostě ráj.
   Na pláži Rhoderick s Monkey připravili výborný oběd na ohni, rybu s rýží a salát. Po obědě jsme pokračovali k Malé laguně na Minilocu, kde jsme opět byli úplně sami. Zakotvili jsme před lagunou a  vplavali jsme dovnitř. Zhruba další hodinu jsme plavali v průzračné teplé vodě. Jediným mínusem tohoto  okamžiku bylo, že Lu měl křeče v břiše,  které ho ale naštěstí další den přešly.
    Potom jsme jeli k Velké laguně, do té se dá vplout lodí, takže jsme udělali projížďku a tady už jsme se nekoupali.
   Asi v 15.00 jsme zakotvili na pláži u Secret Lagoon, kde nás čekal nocleh. Na pláži bylo několik lidí v rámci jednodenního výletu, ti ale brzy odjeli a  opět jsme měli  pláž jen pro sebe. Šli jsme se podívat do Secret Lagoon, prolezlo se tam malým otvorem ve skále. Rhoderick s Monkey zase na ohni připravili jídlo, opět rybu s rýží a salát, my jsme se mezitím koupali a odpočívali.
   Monkey vyráběl nádherná zvířata z kokosových listů, nejdříve ptáka, večer kobylku a ráno jsme dostali ještě rybu.
   Večer jsme hráli  Uno o slivovici, Jana měla  další den narozeniny a Uno jí hodně přálo, vyhrála skoro každou hru, takže byla během chvíle pěkně veselá.
   Spali jsme se stanech a spacácích, které nám půjčil Rhoderick.

El Nido

   Budíček byl v 7.00, v 8.00 jsme měli v plánu vyplout. K snídani jsme dostali kávu, toustový chleba a sýr. Potkali jsme se s majitelkou pláže a zaplatili jí poplatek za přespání 100 peso na osobu. Později jsme se Fredericka ptali, jaká je cena té pláže a je to 4 000 000 peso, tj. necelé
2 000 000 Kč. Tak jsme si říkali, jestli to nevyměníme za pozemek v Unhošti...
   Opustili jsme pláž a jeli zase na šnorchlování k útesu. Podmořský život je tu velice rozmanitý, ale u tohoto útesu nás trošku štípaly "dužniny" plavající ve vodě. Bylo to cosi, co  vypadalo jako kostky, co plavou v džusu Aloe vera, ve vodě  občas štíply a "doštípávaly" ještě i chvíli po vylezení  z vody.
   Už přesně nevím, v jakém pořadí jsme co viděli, ale ještě jsme navštívili jeskyni,  cestou jsme  viděli katedrálu ve skále, ostrov tvaru helikoptéry a další ostrovy a pláže, jejichž názvy si nepamatuju...
   Oběd byl opět na opuštěné pláži,  tentokrát kuře, kterého jsme měli hodně,  protože chudáka Lu pořád braly křeče, takže raději nejedl. Během  odpoledne se mu udělalo dobře, takže večeři v El Nidu už si dal.
   Cestou do El Nida jsme se s Frederickem bavili o životě na Filipínách, říkal, že většinu vybavení včetně lodi od někoho dostal. Loď od Němce, stany od turistů, občas dostane i šnorchly a brýle.  Ukázal nám sbírku papírových bankovek z různých států, tak mu M přidal naši padesátikorunu.
   Po  obědě jsme měli ještě jednu koupací zastávku a pak zpět do El Nida. Přijeli jsme asi v 15.00, usadili jsme se v hospůdce na pláži. Já s Janou jsme šly vyměnit peníze na zbytek pobytu, potom jsme se vrátily za klukama na jídlo. Asi v 16.00 jsme šli do Four seasons, kde jsme měli na 17.00 domluvený minivan do Puerty. Původní cenu 5000 jsme ještě snížili na 4000 peso za auto. Vyjeli jsme v 16.45 a do Puerty jsme se zastávkou na večeři  přijeli ve 23.15.
   Frederick nám poradil hotel Garciano, ten byl ale plný, takže jsme šli do vedlejšího Sky light apartelle za 1800 peso se snídaní. Tekla krásně teplá voda silným proudem, byla tam i TV a klima. Celou noc kokrhali kohouti.

Nezávazná poptávka

Vaše jméno:

Poptávám následující: V počtu osob:

Email: Telefon:

Text:

HTML značky nejsou povoleny. 1 a 1 jsou ? 1 2 5
Tohle políčko ponechte prázdné