Noc s Drákulou
Možná to není ani dobře vysvětlitelné, ale často lidi, a někdy i velmi slušné a vzdělané lidi, přitahují morbidní jevy či artefakty. Kdysi jsem viděl stát v zahraničí neskutečně dlouhou frontu na jakousi výstavu. Nepředváděly se tam však žádné drahocenné předměty, ani nešlo o erotickou podívanou, ale vystaveny byly originální a zachovalé středověké mučicí nástroje. Nešel jsem tam. Ale když jsem před mnoha lety pobýval pracovně v Rumunsku, podlehl jsem svodům své manželky, že když jsme v Rumunsku, musíme přece něco vidět, co se týká Drákuly.
Říkám si: Proč ne, nakonec jde o dějiny Rumunska, vzdělejme se. Vždyť
legenda o Drákulovi vychází ze skutečné historické postavy, kterou byl
jakýsi rumunský hrabě v 15.století, v Muntenii (Valašsko) a který se
jmenoval Vlad II, alias Tepes (Napichovač), nebo také Drákula (v
rumunštině dracul znamená ďábel). (V rumunštině je ve slově Tepes pod
písmenem „T“ ocásek a pod písmenem „s“ také, takže se jeho jméno
vyslovuje „Cepeš“.) Vlad „Cepeš“ byl prý nesmírně krutý člověk. Báli se
ho i po jeho smrti, až vznikla legenda, že se z něho po smrti stal upír,
který vystupuje z hrobu, a tato legenda, jak známo, vstoupila i do
literatury a potažmo i do turistických programů. Dnes turistické
brožury lákají návštěvníky Rumunska na hrad Bran poblíž Brašova, že tam
pobýval Vlad Tepes – Drákula. Zasvěcené prameny to ale vyvrací. V místě,
kde se narodil a tam, kde žil, už nic pořádného k vidění není, ale
místo, kde je pohřben, odborníci údajně nezpochybňují. Nachází se na
ostrově jezera Snagov nedaleko Bukurešti. Na tomto ostrově je monastýr
(pravoslavný klášter, kde je Vlad Tepes Dracul pohřben. Na tento ostrov
jsme se s manželkou vypravili, škodovku jsme nechali zaparkovanou poblíž
pobřeží a nasedli na loďku pro návštěvníky monastýru. Všechno jsme si v
monastýru prohlédli, prošli se, odpočinuli si, až jsme zjistili, že se
blíží večer a poslední loď s návštěvníky je pryč. Na naše dotazy, jak se
dostaneme na druhý břeh k autu, přítomný mnich je pokrčil rameny.
Ubytování žádné tu nebylo (možná dnes tam je, tenkrát ne). Už jsme se
vžívali do situace, jak prosedíme noc opřeni o zeď kláštera a jak nás o
půlnoci začne obcházet Drákula s vyceněnými tesáky. Pak, už se
stmívalo, jsme zahlédli nějakého muže v montérkách, jak nastupuje na
jakousi technickou pramici bez sedadel a běželi za ním s prosbou, aby
nás vzal na druhý břeh. Vyloučeno, tvrdil. Takovou věc nesmí udělat, je
zakázaná, měl by velké nepříjemnosti. Zákaz padl až po nabídnutí
tehdejší nejvyšší bankovky, což v 70. letech byla bankovka v hodnotě 100
Lei (a dost se tenkrát za ni koupilo, např. 3 láhve rumunské brandy.)
Dobře všechno dopadlo, přeplavili jsme se a ve zdraví se vrátili do
Bukurešti. Noc s Drákulou se nekonala. Nebo by bylo právě lépe, kdyby
byla se konala?
Copyright © Portál poznejte svět Individuální cestování,Turecko,Brazílie,Peru,Ekvádor,Thajsko,Vietnam,Kostarika,Malajsie,USA
Všechna práva vyhrazena.
