Nový cestovatelský ráj za dveřmi

Ačkoliv se to možná nezdá, cestování je výrazně ovlivněno politikou. Příklady najdeme na každém kroku: … budeme budovat komunismus? Fajn, ale cestovat se nebude, aby nám všichni neutekli do zemí, kde komunismus nebudují … ještě celkem nedávno patřilo mezi nejoblíbenější exotické destinace Mexiko … měli byste chuť si teď cestovat s batůžkem třeba po severním Mexiku? … já osobně ani moc ne.

Ale politika může cestování ovlivňovat i pozitivně. Psát o uvolnění cestování pro obyvatele střední Evropy po roce 1989 by asi bylo nošením dříví do lesa, ale v této souvislosti je neméně zajímavé i to, co se odehrálo v cestování opačným směrem – tj. lidí ze Západu do bývalých sovětských satelitů, konkrétně například do naší země.

  Ačkoliv někteří pamětníci vzpomínající nostalgicky na svoje mládí nebo naopak někteří mladí lidé znudění fungujícím tržním hospodářstvím a demokracií hodnotí 80. léta slovy, že „nic není černobíle“, nedá se popřít, že Československo bylo v té době šedivou, nesvobodnou a po všech stránkách upadající zemí. A tak ho vnímali i lidé ze Západu. Kromě opravdových milovníků (rozpadajících se) historických památek nebyli turisté ze západních zemí Československem nijak nadšeni a typickým západním turistou v tehdejší Praze byl chudší západoněmecký nebo rakouský důchodce. Mladých „nezávislých“ cestovatelů, kteří jsou vždy určitým lakmusovým papírkem „zajímavosti a cestovatelské atraktivnosti“ dané země, k nám ze Západu přijíždělo velmi málo.

  Pak ovšem přišel onen velký třesk a rázem bylo všechno jinak. Během okamžiku se změnila politika a svým způsobem se změnilo úplně všechno. Ačkoliv obnova hospodářsky zdevastované země trvala desetiletí, atmosféra a „duch“ země se změnily takřka přes noc. Šedivá Praha se „probudila“ a počátkem 90. let se například zařadila mezi nejoblíbenější destinace mladých Američanů – v roce 1992 zahrnovala americká komunita v Praze asi 30 000 lidí. Praha roku 2011 je k nerozeznání od kteréhokoliv bohatého západoevropského velkoměsta, což nám na jednu stranu může lichotit, na druhou stranu ale přišla o svoji jedinečnost, kterou měla v 90. letech. Stačí se podívat na diskuse na nejznámějších cestovatelských serverech – např. www.lonelyplanet.com nebo www.tripadvisor.com . Lidé ze Západu, kteří k nám tenkrát jezdili a radí někomu, kdo se do ČR teprve chystá, často píší: „Of course, Prague is a must …. ale je hrozně komerční a přeglobalizovaná, vzpomínám na svoje pobyty v Praze začátkem 90. let … byl jsem fascinovaný“ a podobně.

        Je možné, že něco podobného, co u nás zažívali mladí lidé ze Západní Evropy a Severní Ameriky v 90. letech, čeká teď na nás. A tím se vracíme k politice. Mám na mysli současné změny v celém obrovském kulturním regionu, který leží hned za hranicemi Evropy a kterém – přiznejme si to – nevíme (a nebo možná nechceme vědět) vůbec nic. Arabský svět a celá oblast Středního Východu (hlavně Írán) patří v mnoha ohledech mezi velice atraktivní regiony světa. Politická situace v těchto zemích, kde dosud vládnou (právě se hroutící) represivní režimy, ve spojení s islámským fundamentalismem cestování do těchto zemí příliš nepřály (nechme stranou přímořské disneylandy v Egyptě a v Tunisku). 

Celá oblast severní Afriky a Středního Východu, která se táhne prakticky až k Indii, byla v dávných dobách obývána vyspělými civilizacemi. Z té doby se zde zachovalo neuvěřitelné množství fascinujících památek, které patří mezi nejúžasnější na světě, a ještě více ještě úžasnějších památek nepochybně dosud nebylo objeveno. Existuje zde jedinečná kultura, která je sice silně ovlivněna islámem, ale zároveň je pokračovatelem kultur, které zde existovaly mnohem dříve. Zkrátka, přes všechny problémy a hospodářské zaostávání, je to svět Sumerů a pohádek tisíce a jedné noci, nikoliv svět tupých barbarů. Existuje zde pestrá příroda, výborné podmínky pro koupání v moři, potápění, ale třeba i pro lyžování. Na své si přijdou i gurmáni ... Celkově se jedná o velmi zajímavý region a zajímavé je na něm i to, že díky určité izolaci od okolního světa ještě není tolik "zglobalizovaný" a je tudíž jedinečný.

Nicméně - pomineme-li masové levné zájezdy do uměle vytvořených přímořských resortů typu Hurghada, jejichž návštěvníci se ovšem s kulturou zemí, kde byly resorty vybudovány, dokonale míjí, a případně pár poznávacích zájezdů (poznávací zájezdy se dnes ovšem pořádají i do Severní Koreje) - tak je zřejmě, že navzdory všemu, co mohou arabské země, Írán a další země této oblasti nabídnout, se sem však příliš cestovatelů / turistů nehrne. Profesionální a ostřílení cestovatelé tam samozřejmě jezdí - ti ale tvoří jen velmi malé procento populace. Tento přístup je zřejmý například i podle poptávek, které dostává naše agentura. Našimi typickými klienty jsou aktivní a vzdělaní lidé se širokým rozhledem, kteří rádi cestují, ale většinou se nejedná o ostřílené cestovatele, pro které není problém vypravit se na vlastní pěst do pákistánských hor. Mezi nejčastější destinace, kam pro naše klienty organizujeme cesty, a mezi nejčastější cíle poptávek patří takové země, jako je Brazílie, Peru, Thajsko, Srí Lanka nebo třeba USA. Avšak poptávku na poznávací cestu do Sýrie nebo Íránu jsme dosud neměli ani jednu. Pokud vývoj, jehož jsme v těchto zemích v poslední době svědky, nesklouzne nějakým nežádoucím směrem, tak se to může velice brzy změnit. V takovém případě se máme opravdu na co těšit.