Psychologie nezávislého cestování

Publikováno: 02.09, 2011    Téma: Rady na cestu

Cestování

„Sebrat se a vyrazit“ do neznámé exotické země není zdaleka tak jednoduché, jak by se možná mohlo na první pohled zdát. Podobně jako kterákoliv jiná činnost, i cestování vyžaduje určité předpoklady a dovednosti. A nejedná se zdaleka jen o jazykové znalosti. Jak je možné, že pro někoho se cestování stane vášní a největší zábavou zatímco jiný člověk něco takového vůbec nezvládne?

            

První předpoklad je poměrně zřejmý – je to určitá vitalita, odvaha, průbojnost a schopnost improvizace – jedním slovem životaschopnost. Možná, že bych lidem, kteří jsou zakřiknutí, nedokážou se prosadit a okolí je považuje za „pecky“ doporučil, aby místo různých psychologických kurzů nebo napodobování protřelejších kamarádů či kamarádek vyzkoušeli zcela originální a zábavnou (byť poněkud riskantní) metodu jak vyřešit svůj životní problém: 1) našetřete si nějaké peníze 2) kupte si glóbus 3) zavřete oči a roztočte glóbus 4) neslepo si na glóbusu vyberte libovolné místo 5) pokud prstem skončíte v moři nebo na Antarktidě, roztočte glóbus znovu – totéž platí v případě, že skončíte v Evropě (příliš snadné) 6) až se Vám konečně podaří najít místo na nějakém jiném kontinentu, zjistěte, které velké město leží tomuto bodu nejblíže 7) kupte si do tohoto města nejméně tříměsíční zpáteční letenku 8) vyražte alespoň na tři měsíce (nejlépe sami) a pořádně procestujte zemi, kterou jste naslepo vybrali. V případě, že je vybraná země malá, můžete si k ní přidat i pár sousedních států. Během cesty se ovšem nesmíte vyhýbat kontaktu s ostatními lidmi (domorodci i dalšími cestovateli) – naopak, musíte je vyhledávat. Pokud přežijete a nevzdáte to, vrátíte se domů jako úplně jiný člověk. Nesmyslné bariéry, které jste v sobě měli a které Vám bránily žít naplno, se zcela přirozeným způsobem rozpustí nebo se alespoň začnou pořádně viklat. Ostatně, ne nadarmo se v dřívějších dobách vydávali mladí lidé do světa na zkušenou.

            Druhý předpoklad pro to, abyste mohli být v cestování úspěšní, je možná trochu překvapivý – je to pokora. Ovšem pokora ne ve smyslu otloukánka, který ostatním dovolí, aby mu chodili po hlavě, ale pokora sebevědomého člověka. Není náhoda, že mezi cestovateli najdete jen velmi málo arogantních lidí. Znám ze svého okolí lidi, kteří umí jazyky, ve svém zaměstnání jsou zřejmě schopnými manažery a prosadit se jim rozhodně nedělá problém. Přesto při cestování pohořeli. Místo toho, aby se otevřeli a vnímali zajímavosti a odlišnosti cizí kultury a snažili se najít k cestu k lidem, kteří v této kultuře žijí, dokázali vnímat jen to, že úroveň služeb nedosahuje evropských standardů. Funguje zde i určitá zpětná vazba. Člověk, který přijíždí do některé tzv. „rozvojové země“ s přístupem bílého „nadčlověka“, který zaostalým tupcům milostivě dovolí, aby mu za pár drobných vyčistili boty, nemůže dopadnout dobře. Kromě toho, že nic nepochopí a z navštívené země nic nepozná, místní lidé tento přístup vycítí z jeho chování a podle toho s ním i zacházejí – okradou ho, chovají se k němu nepřátelsky atd. Naopak, pokud přijíždíte s upřímným zájmem poznat odlišnou kulturu lidí, kteří v žádném případě nejsou horší než Vy (byť možná v důsledku různých historických okolností jsou momentálně chudší), otevře se Vám celý nový svět.

Nezávazná poptávka

Vaše jméno:

Poptávám následující: V počtu osob:

Email: Telefon:

Text:

HTML značky nejsou povoleny. Kontrolní otázka >> 1 a 1 jsou ? = 2 1